Kytara pro všechny! – díl 1. Improvizace v sedmi krocích.

Jsem tu s prvním článek ze série Kytara pro všechny! V tomhle díle se rovnou koukneme na téma IMPROVIZACE.

 

Nemám potřebu začínat od úplných základů, protože na internetu je k nalezení spousta skvělého materiálu na toto téma – v angličtině i v češtině.

 

Navíc já jsem se tímhle tématem (improvizace) zabýval již od mého muzikantského startu a nevidím důvod, proč by tento článek neměl být v nějakém ohledu užitečný i pro úplného začátečníka. Nic netrvá věčně. A mít co nejdříve co nejvíce užitečných informací je jedině  výhodné. Také chci předeslat, že sice se dívám na problematiku z pohledu kytary, ale mé vývody lze snadno aplikovat nejen na ostatní nástroje, ale i na ostatní druhy lidské činnosti a všude, kde je zapotřebí improvizace a kreativita.

 

Takže i když nehrajete na kytaru, nemusíte se bát číst dále.

 

Tak jdeme na to…dám vám tipů jak na zlepšení své schopnosti improvizovat na hudební nástroj v sedmi krocích.

 

Všechno je to, především, o … … Vaší představivosti!

Nechme stranou prsty, kytary, stupnice, cvičení, nebo zvláštní přesvědčení, že ještě potřebuju Tamto, abych mohl dělat Toto.

První co potřebujete na nácvik improvizace máte právě teď s sebou!

 

Ták…vypněte hudbu, nebo se odeberte  do nějakého klidnějšího prostředí, zavřete oči a zkuste si prostě představit tón, hlas, úder, nebo kus vaší oblíbené písničky…či si třeba jen  prospěvujte v hlavě. 😀

Někomu to půjde samo, někomu to může chvilku trvat, ale prosím, mějte se s sebou trpělivost. Neznamená to, že máte méně talentu (ostatně nemám to slovo rád), ale že jste se to ještě prostě nenaučili. Asi každému z vás se přeci někdy v hlavě zasekla nějaká otravná melodie, nebo refrén.  Jde teď o to, naučit se do této oblasti vašeho vědomí cíleně vstupovat!  Jakmile si otevřete dveře, tak je to jen trénink, hodně tréninku.

 

Pokud chcete zlepšit svou představivost, můžete si tohle cvičení trénovat každou volnou chvilku – na zastávce MHD, v čekárnách, frontách, před spánkem, ale i o přestávkách ve škole. Představujte si tóny, zvuky, rytmy…písničky cizí i vlastní. Přošli jste právě kolem hrající písničky? Zkuste si jí udržet co nejdéle v paměti. Představujte si soundtrack k věcem, které vidíte!  Máte u sebe kytaru? Zkuste si představit jak jí držíte v ruce, drnknete na tlusté E a necháte ho znít. Kdyžtak to můžete ihned zkontrolovat v realitě.
Budete tímto nenásilným způsobem také cvičit pameť a sluch, což se hodí každému hudebníkovi…kdykoli.

 

A časem (a nebo hned) si můžete představit jak pro vás zní třeba takový západ slunce, nebo vaše oblíbená vzpomínka z dětství… že to zní zvláštně? Ale tak to funguje.

Hudba je jazyk k přenosu emocí od jednoho k druhému a toto je jeden ze způsobů jak toho dosáhnout.

Spousta hudebníků a umělců dělá věci jen intuitivně,  mají tuto část vypracovanou automaticky, léty hraní, ale nikdy není na škodu se cíleně zaměřit na určitou oblast již od začátku.

Někteří zas budou namítat, že improvizace je přeci úplně o náhodě…hned v další části si vysvětlíme, proč z takových názorů vznikají otřesné obrazy a neposlouchatelná hudba.

 

Skvělý článek přesně  na toto téma je k přečtení od samotného Steveho Vaie – zde je odkaz. Doporučuji přečíst, přečetl jsem si ho, když jsem z bicích přesedlal na elektrickou kytaru a od té doby se na hudbu nekoukám jako kdysi. 😉

 

Ať to zní trochu protichůdně, při cvičení  a provozování improvizace je zapotřebí co nejvíce eliminovat element náhody.

Musí se uvolnit cesta mezi Vaší hlavou a nástrojem a to jde opět jen cvičením.

 

Rozdíl mezi improvizací kytarového mága Steveho Vaie a naprostého začátečníka je jednak obrovská fantazie, soustředění (o kterém bude následující článek), ale také moře hodin cvičení na nástroj. Steve je jako někdo, kdo dokáže vyprávět skvělý příběh  se skvělou pointou a velkým stylem, kdežto naprostý začátečník umí říct stěží jednu nesrozumitelnou větu. Rozhodně nemusíte chtít hrát jako Steve (o tom bude další článek), ale rozhodně se vyplatí do této oblasti investovat co nejvíce energie.

Opravdu nemusíte  chtít sprintovat po hmatníku, ale náš cíl je srozumitelně zahrát to, co si představím a slyším v hlavě . K tomu je potřeba prostě cvičit prsty. A čím víc hudebních znalostí budete mít, tím rozhodně lépe. Záleží na Vašem finálním cíli.  Ale i punková písnička se skvělým sólem a silnou melodií je lepší než písnička s nudným sólem a s neoriginální melodií, nebo ne?

 

Kytara je nástroj s podstatě nekonečnou škálou zvuků a tónů.

Stačí malá změna úhlu držení levé, nebo posunu pravé ruky a zvuk se hned může diametrálním způsobem lišit a to vůbec nemluvíme o tónové cloně, rozdílu ve zvuku kytar, efektových krabičkách, aparátech, atd.

 

Interakce prstů, strun a pražců má nesmírné množství možností. Nesmírné nekonečno je ale děsivé (nebo děsivě krásné?). Ale můžete si díky tomu do své řeči přidat čistě svůj přízvuk, své koncovky slov a diakritiku, podpis. Lidé hrající na klávesové nástroje takové možnosti zdaleka nemají.

Tohle lze zdokonalit opět cíleným zkoumáním. Zkuste vytvářet různé zvuky, pazvuky a ruchy. Zkuste na konci frází vytáhnout strunu jiným způsobem než  před chvílí, nebo sjet na nějaký jiný pražec. Zkuste zahrát nějaké slovo, lidský smích, nebo zamňoukat jako kočka. Nebojte se ničeho, je to zábava a hranice neexistují. Poznáte tak, že když to zmáčknu takhle, tak to vydá tenhle zvuk a ten zvuk bude jen můj :). Spoustu času budete možná hrát nesmysly, nebo nápady, které se vám nebudou zdát. Nebojte se je opouštět, ale vždycky i u těch fakt dobrých vydržte co nejdéle, cvičte třeba deset minut dokola, nahrajte si je třeba na mobil a příště si je připomeňte. To samozřejmě platí i udelších hudebních nápadů. Přejdou pak postupně časem do vašeho příručnho slovníku. Ze začátku to může jít ztuha, ale čím víc se budete soustředit a bude vás to bavit, tím rychleji se budete zlepšovat.

 

I když si myslíte, že jsou nyní vaše hlasové fondy  omezené…nestyďte se broukat! Ať už vás ve sprše napadne melodie, zrovna sedíte u cvičení durové stupnice, nebo jedete v autě. Zazpívajte si každý zvuk, který vyjde z vašeho nástroje! I ony  stupnice jsou na toto skvělé. A i když to ze začátku nebude úplně sedět, slibuju, že po čase začne ;).

Neustálým cvičení se vám zlepší sluch a intonace hlasu, budete cítit rozdíly mezi intervaly mnohem lépe a získáte opět více kontroly. Budete mít ke svému nástroji mnohem blíž, pak vám jednou něco někdo zazpívá a vy budete intuitivně vědět kam sáhnout.
Hlas je skvělým pomocníkem také pokud máte problém s rytmem, nebo složitou pasáží, nebojte se rytmus převézt na různé slabiky a citoslovce.  Vyplatí se rovněž nestydět se počítat si klasicky Prv-ní, dru-há,… váš hlas dokáže tempo držet daleko lépe než vaše ruce (aspoň ze začátku).

 

O metronomu a rytmu určitě vydám ještě spoustu materiálu, ale nyní ve zkratce:
Zkuste vzít libovolný rytmus a nějakou stupnici a zkřížit je dohromady. Nejdřív je potřeba vymyslet rytmus, může být až překvapivě jednoduchý …osobně doporučuji se napoprvé inspirovat  u sportovních fanoušků. Doporučuju rytmus ťukat na stůl, na nohu, nebo na tělo kytary.

Jakmile budete mít třeba jeden takt zapamatovaného rytmu, tak vemte tóny pentatonické stupnice a zkuste jich pár zahrát do své vymyšlené struktury.
Hned tak máte možnost snadněji vytvářet nové nápady i celé písničky.   Na toto téma plánuji určitě názorné video, kde bude lépe ukázáno jak je tahle technika myšlena.

 

Dneska si na opět trochu protiřečím, ale hned vysvětlím:
Pokud improvizujete (nebo hrajete něco daného), tak se vám určitě stalo a stane, že zahrajete něco, co zní v ten moment falešně, nesedí do rytmu, mělo patřit jinam,  atd. – tedy stará dobrá chyba.

V tom okamžiku máte několik možností jak se s chybou vypořádat. Můžete se začít potit, kroutit hlavou, usmívat se, rozbrečet se, nedat na sobě nic znát a nebo…se můžete na chyby těšit a snažit se je vždycky co nejvíce využít. K tomu je hlavně zapotřebí naučit se být v tom momentu s ní, pak samozřejmě představa o tom, co s  tou chybu provézt a nakonec schopnost to uskutečnit. Někdy je ten taneček bleskurychlý, někdy dá podnět třeba k celému novému nápadu, aby se disonance vyrovnala. Samozřejmě ne všechny chyby se dají zachránit, ale čím více je budete milovat, tím míň je budete dělat, protože z chyby uděláte záměr. Navíc i ze zvuku znovu zastrkovaného kabelu se dá udělat hudební číslo, pokud to bude dobře znít 😉

 

Získat kontrolu nad chybami trvá čas a zkušenosti, pokud hrajete naživo, tak to bude trvat mnoho živých vystoupení. Ale první, co je potřeba k získání něčeho, je připustit si možnost, že to získat můžu. Proto se nebojte chyb, ale těšte se na ně!

 

Pokud doma při cvičení uděláte chybu, tak jí hned nazahazujte, zkuste jí využít a rozvinout.

Až pak budete stát na pódiu, tak se vám to může docela dobře hodit.

 

Samozřejmě hlavně cvičte všechno co nejvíc podle svých představ,  ale je rozhodně dobré umět co nejlépe zareagovat na krizovou situaci.

 

7) Hledejte inspiraci jinde!

Zkuste odposlouchat třeba táhlé saxofónové sólo, odhoďte trsátko a koukněte na nějakou lekci pro baskytaristy, banjisty, houslisty, hráče na harfu,  nebojte se napodobit bubenický doprovod na kytaru, nebo se inspirujte vokální linkou z vaší oblíbené skladby!
Inspiraci se opravdu meze nekladou, pokud si je sami nenastavíte. Některé nástroje můžou některé věci hrát snadněji než jiné nástroje a naopak. Pokud hledáte nápady, tak toto je další nevyčerpatelná studnice.

 

Trénink improvizace se hodí nejen pro improvizaci samotnou, ale i pro běžné hraní i do života. Nejsou k tomu potřeba peníze, jen vůle a čas. Nicméně stojí to za to.

 

Tak, doufám, že se vám první díl líbil! Vzali jsme to rychle a rozhodně jsme se nekoukli na všechno. Způsobe jak zlepšit improvizaci a schopnost tvorby je více, takže čekejte další díl a videa na Youtube. Dejte vědět svůj názor pod článkem, emailem, nebo na Facebooku, či sdílejte přátelům.

Pokud byste chtěli dostávat nové články a exkluzivní obsah, tak se ZDE přihlašte k odběru novinek emailem. Budete dostávat čerstvé info a exkluzivní obsah.