Nestačí vám mikrofon k PC? 5+1 věcí k nahrávání hudby doma i na cestách

Posted on

 

Vítám vás u nového článku.

Dneska tu mám něco pro ty, co chtějí nahrávat svou vlastní hudbu a nevědí jak začít a co koupit.

Tento článek je tedy určen pro začátečníky. Musím předeslat, že mi půjde o minimum, které je nutné pro obstojný záznam zvuku. Nebudu se věnovat akustickému obložení, preampům, rackovým efektům a jinému složitějšímu vybavení, které není pro začátku nutné . O samotné základní technice nahrávání budu jistě referovat v příštím článku. 

Proč se naučit nahrávat?
Jste-li hudebník, skladatel, začínající zpěvačka, Youtuber a nebo třeba kapela toužící spáchat dema své tvorby, tak nyní žijete ve zlaté éře.

Dnes se počáteční finanční nároky (o kterých bude řeč) dají srovnat s investicí do  kvalitního vybavení malíře obrazů, nemluvě třeba o investici do hudebních nástrojů. 

Nahrávání je  nenahraditelným prostředkem pro cvičení, záznamenávání nápadů, přípravu do profesionálního studia a také pro vlastní produkci hudby či mluveného slova (a k uchvácení nás ostatních).

Hlavně je to ale skvělá zábava a užitečná dovednost, která se vám hodí i když zrovna nechcete budovat nahrávací studio.

Nenechte se odradit sýčky a rejpaly! Zvukovku a mikrofon může (měl by) mít doma naprosto každý…minimálně každý muzikant. Naučit se správně pracovat s mikrofonem a s nahrávacím softwarem (alespoň na základní úrovni) opravdu není zas taková věda…třeba ve srovnání s prvním rokem učení se na hudební nástroj.

Takže nyní odhoďte veškeré obavy, na mačkání tlačítka REC diplom nepotřebujete.

Ale budete naopak potřebovat…

1)Počítač

Pomineme dnes různé rekordéry a pracovní stanice, které většinou nepatří do nejlevnější kategorie a nebo nejsou tak snadné na ovládání a pochopení. Pozn.: Myslím, že rekordéry, pulty a záznamové stanice mají své místo, ale počítač dnes výrazně ulehčuje práci, zvlášť mladší generaci.

U počítače na záznam je samozřejmě důležitý nějaký dostatečný výkon a parametry obecně. Ale i to dnes není závratný problém. Většina dnešních počítačů, které již máte doma, stačí na základní práci s audiem.
Samozřejmě všechno má svá omezení, takže na starém stolním PC sice demo album své kapely nejspíš bez větších obtíží nahrajete, ale pokud se chystáte mixovat už velké množství stop, tak je potřeba se poohlédnout po silnějším stroji.

Ale nebude moc pravděpodobné, že by měl začínající tvůrce v plánu nahrávat a zpracovávat víc než dvacet stop, takže vám do začátku opravdu bude stačit počítač, který už nejspíš máte doma a nemusí to být zrovna nejnovější dělo.

Pokud ale koukáte po novém počítači na hudbu, tak doporučuji co nejlepší výkon RAM a procesoru. Místo na disku taky není k zahození (ale to už dnes taky není potíž). Co naopak můžet oželet je grafická a (paradoxně) i interní zvuková karta, kterou ve většině případů nebudete potřebovat.

Rád bych ještě k počítačům dodal, že je potřeba udržovat ho v softwarové čistotě. Možná se vám to již někdy stalo, nebo zrovna děje…

Před rokem jste si koupili docela našlapanou mašinku, ale v poslední době už nějak přestává chytat dech, seká se při práci a má otvírání programů trvá o něco déle. Možná je to proto, že na něj chodí celá rodina i s návštěvami, stahuje se spousta nepotřebných souborů, cookies a aplikací, které mají některé tendenci fungovat „na pozadí“ a docela kvalitně snižovat pracovní výkon počítače.

Než se pustíte do svého prvního nahrávání vyplatí se tedy řádně vyčistit váš operační systém a zbavit se všech nepotřebných procesů a aplikací. Ideální je samozřejmě počítač pouze na tvorbu hudby, bez přístupu k Internetu (který je vlastně v tomhle případě většinou viníkem), ale to pro začátek není nutné, stačí se jen podívat, jestli vám něco příliš nebrzdí výkon a odstraňovat to (pravidelně). Budete mít pak rozhodně snažší práci.

Takže pokud to shrneme: Vřele doporučuji začít s tím, co už máteAť už je to stolní počítač nebo laptop.
Práce s audiem není zas tolik výpočetně náročná, rozhodně méně než nejnovější nadupaná střílečka, 3D renderování, práce s filmem, atd. Sami později poznáte, kdy počítač přestane stíhat vašim požadavkům. V tom případě se pak vyplatí investovat do vhodnějšího stroje (nebo ho přeinstalovat!).

2) Zvuková karta – Audio interface

 Můžeme tomu říkat externí zvuková karta, převodník A/D (analog/digital), nebo prostě zvukovka. Vhodných externích zvukových karet je dnes na trhu nepřeberný počet modelů a v nepřeberném počtu variací, ale v principu jde vlastně o totéž. Je to krabička, která vám převede analogový signál na digitální a ten potom pošle do počítače.

Zvukové karty se odlišují svým připojením k počítači. Pro dnešní začínající uživatele bude asi nejběžnější připojení přes USB a to hlavně z důvodu, že jsou dnes PC a laptopy například s FireWire připojením daleko méně rozšířené.

Jako základní požadavky od zvukovky bych viděl: záznam v 24bitové kvalitě, minimálně jeden mikrofonní vstup (XLR – canon) s phantomovým napájením +48V (kondenzátorové mikrofony vyžadují  napájení), určitě se hodí nástrojový vstup/y (pro přímé zapojení el. nástrojů) a výstup na sluchátka/monitory. To už dnes splňuje velká většina značek a není takový problém sehnat něco takového i po bazarech za velice příznivé ceny.

Podobné zvukové karty mají velkou výhodu v mobilitě. Stačí stará brašna na notebook  do které se vejdou, mimo zvukovky, ještě jeden/dva mikrofony, pár kabelů, pár mikrofonních stojanů do ruky, laptop přes druhé rameno  a můžete se vesele vydat nahrávat i na kraj světa.Některé zvukové karty se navíc napájejí rovnou z notebooku a nepotřebují externí adaptér, takže se dá pořídit záznam i uprostřed lesního palouku…samozřejmě délka nahrávání v tom případě závisí na výdrži baterie v notebooku ;).  

Výběr značky nechám na vás, spousta firem vyrábí velmi kvalitní produkty a každá má své zaryté příznivce i odpůrce.
Dneska není problém dohledat hodnocení daného produktu a podle ohlasů se rozhodnout o koupi. Jediný další faktor, který bych bral jako relevantní (co se týká značek) je dodávaný software (ať už se jedná o DAW, nebo nějaký další soft). Můžete si takto vybrat svůj první nahrávací software, nebo vyzkoušet nějaký nový.

Pokud se tedy nechystáte nahrávat bicí soupravu několika mikrofony, tak vám bude bohatě stačit zvukovka s jedním/dvěma mikrofonními vstupy a s cenou bez problémů vejdete do pěti tisíc, ale můžete pořídit kvalitní zvukovku i za polovinu.

Oblíbené produkty: Focusrite Scarlett solo-2G, Steinberg UR22MKII, Focusrite Scarlett 2i2-2G, Lexicon Alpha, Line 6 POD Studio UX1, Line 6 POD Studio UX2

2.5) USB mikrofony (pro Youtubery)

Než se pustíme dál, tak tady musím udělat malou zastávku a tou jsou USB mikrofony.

Mikrofony do USB v sobě mají vlastní převodník, takže vám po jednoduchém zastrčení USB kabelu do počítače/laptopu dovolují nahrávat zvuk bez externí zvukové karty. A rozhodně nejde pouze o nějaké lo-fi hračky, USB mikrofony produkují i nejznámější výrobci mikrofonů.

Pokud tedy víte, že potřebujete například jen nahrávat záznam mluveného komentáře, nebo třeba akustické kytary a zpěvu blízko počítače, tak si můžete pořídit USB mikrofon a nebudete potřebovat zvukovou kartu ani jiný kabel. Jestli to ale s nahráváním hudby myslíte vážněji, tak je lepší si rovnou pořídit zvukovou kartu, protože předhání USB mikrofony ve variabilitě a délce kabelů.

2.9) Sady pro nahrávání

Jestli si chcete ušetřit trochu času a nechce se vám orientovat v tom moři možností. Možná právě pro vás začali někteří výrobci a prodejci vytvářet nahrávací sady pro začátečníky. Taková sady většinou obsahují zvukovou kartu, kondenzátorový mikrofon a studiová sluchátka. Myslím, že vám tato možnost ušetří víc čas než peníte, ale zas jsou tyto balíčky již „odladěné“ od výrobce a většinou nešlápnete vedle.

3)DAW – Nahrávací software
Zkratka DAW znamená Digital Audio Workstation a přesně jak název napovídá – je to prorgram, který vám umožní pracovat se zvukem. 

Nahrazuje nahrávací konzoli, mix, rackové efekty a i samotné záznamové zařízení.

Nejedná se pouze o nahrávání, ale můžete v něm tvořit hudbu i bez potřeby nahrávat přes zvukovovou kartu mikrofonem – pomocí virtuálních MIDI nástrojů, samplů, zvukových knihoven atd. Můžete v něm stříhat, editovat, mixovat, přidávat různé efekty a samozřejmě i nahrávat. Je pravda, že některé DAW jsou víc přizpůsobené pro tvorbu elektronické hudby, ale záznam zvuku umožňují nejspíš naprosto všechny.

Výběr vaší DAW tedy není tak těžký, jak by se mohlo zdát. V dnešní době jsou tyto softwary na velice podobné úrovni a není potřeba s tímto bodem trávit drahocený čas.
Skoro ke každé zvukové kartě  dnes dostanete alespoň Lite (osekanou) verzi nějaké ze soudobých DAW. Lze si je taky stáhnout a vyzkoušet přímo u výrobce.  

Do startu není ani potřeba mít plnou, profesionální verzi programu, doporučuji v tomto případě držet peněženku zavřenou, dokud nenarazíte na omezení osekané verze (což může i docela trvat, zvlášť u pouhého nahrávání).
Jestli ale mám být konkrétnější, tak doporučuji začít s nahrávacím softwarem, který má větší počet uživatelů a tudíž větší počet návodů či tutoriálů. To se rozhodně vyplatí zvážit, protože vám to pomůže se zorientovat v zatím neznámém prostředí. Pokud vám pak přestane stačit osekaná verze, tak můžete později upgradovat na PRO verzi.

Oblíbené DAW: Cubase, ProTools, Ableton, Reaper, Garage band, FL Studio, Auda city…

4) Mikrofon/y

Pokud budete do svých nahrávek potřebovat zpěv či živé nástroje, tak si budete muset pořídit mikrofon.

U mikrofonů existuje několik hlavních skupin, kterými se můžeme řídit a  které jsou dané konstrukcí mikrofonu/technologickým řešením jak převádět rozvibrovaný vzduch na elektronický signál. 
Jako dva hlavní typy můžeme zmínit dynamické a kondenzátorové mikrofony.

Dynamické mikrofony jsou většinou ty, které běžně potkáváte na koncertech. Jsou ale hojně používané i ve studiu, díky schopnosti dobře zvládat hlasité zdroje zvuku (jako je malý buben, kytarový aparát, šílený rockový zpěvák, atd.) a na pódiu se taky ocení jejich menší citlivost co se týče okolního ruchu, menší citlivost co se týká zacházení a absence nutnosti napájení.  
Kondenzátorové mikrofony jsou naopak víc citlivé na zacházení a vyžadují phantomové napájení. Nicméně za to se nám odvděčí „jiskřivějším“ zvukem, lépe slyší slabší zvuky a nástroje (například akustická kytara, viola, šepot a další) a podávají o něco přirozenější zvuk i z větší vzdálenosti . Nicméně to není tak, že by se kondenzátorové mikrofony vůbec nesnesly s rámusem, jen není dobré umisťovat příliš blízko hlasitého zdroje zvuku, může pak hrozit poškození útrob mikrofonu.
Jak ve studiu, tak i na koncertech se tenhle typ mikrofonu používá na bicí overheady (což jsou ty mikrofony nad bubeníkem), někdy se používají i na záznam kytarových aparátů, room miců (mikrofony, co snímají celou místnost) a existují i verze „do ruky“ (ty asi na běžných klubových akcích tak často nepotkáte). Hlavně se ale dávají před zpěváky a zpěvačky při nahrávání. Jestli jste někdy viděli obrázek zpěváka, který má před sebou mikrofon v takové klícce, tak se s velkou pravděpodobností jedná o kondenzátorový mikrofon.  Navíc můžou být velkomembránové, malomembránové, tužkové, do ruky, nebo ve formě USB mikrofonu.

Ale co tedy z toho?

Krátká odpověď zní: Nejlépe oba druhy, ale nejméně jeden!
Nedá se totiž říct, že s dynamickým mikrofonem nemůžete nahrát zpěv. Pro určité druhy zpěváků a barvy hlasů zastane dynamický mikrofon mnohdy lepší práci než ten kondenzátorový.
A taky se nedá říct, že by se dynamickým mikrofonem nemohla nahrávat akustická kytara, nebo naopak že se nedá na kytarový aparát použít kondenzátorový mikrofon (oboje se běžně dělává). Takže se prostě vyplatí mít v zásobě oba dva typy.
Pokud ale máte omezený rozpočet a ještě nemáte nic vybráno, tak osobně doporučuji zakoupit jako první nějaký trochu lepší (hlavní) kondenzátorový, velkomembránový mikrofon. Je v mých očích o něco univerzálnější (díky své citlivosti), můžete ho snáze použít jako jediný mikrofon nad bicími, nebo s ním nahrávat celou zkoušku, ale taky hlavně na zpěv. Rozhodně se v domácím studiu neztratí ani při nahrávání mluveného slova, nebo komentářům k videu.

Co se týká ceny a značky, tak tady je každá rada drahá. Do začátku ale nepotřebujete mikrofon za deset tisíc a už vůbec ne za padesát (a ani nahrávky takových mikrofonů mě nepřesvědčily o velké nadřazenosti takhle drahých věcí). Najděte si něco ve své cenové relaci od 1000 – 6000,- (za nový), vyhlídněte pár kusů, udělejte si obrázek z recenzí a hodnocení ostatních zákazníků a máte na delší čas vystaráno.

 
Musíte si uvědomit, že sám mikrofon dobrý zvuk nahrávky nezajistí a že roli hraje taky místnost ve které nahráváte, poloha zdroje zvuku v místnosti, vzdálenost mikrofonu od zdroje a v neposlední řadě kvalita hudební produkce, schopnosti zpěváka, naladění nástrojů, zvuk aparátů, aranže, mix, master a další radosti. To platí u nejdražšího mikrofonu na světě i u toho nejlevnějšího (pokud není z hračkářství). Neutrácejte tedy víc než je vaše rozumná mez, pokud vás zachycování hudby chytne víc, tak určitě neskončíte u nákupu jednoho či dvou majků.

 5) Sluchátka a repráky

Abyste si mohli pouštět vaše nahrávky, nebo se vůbec slyšet při nahrávání, tak je potřeba pořídit nějaký monitorovací systém. 
Jako základ do studia osobně beru sluchátka. Na samotný záznam nepotřebujete bůhvíjakou kvalitu – hudebník, nebo zpěvák se prostě musí slyšet a v té chvíli opravdu nemusí do detailu řešit kvalitu poslechu. Pokud se tedy chystáte nahrávat nejen sebe, ale i ostatní, tak nemusíte za studiová sluchátka pro nahrávaného utrácet bůhvíjaký balík.

Osobně jen preferuji uzavřená studiová sluchátka, protože z nich tolik neuniká zvuk do okolí. To se hodí zvlášť při nahrávání s metronomem, nebo hodně zesíleným podkladem.
Pokud se ale chystáte na sluchátkách i mixovat a dál zpracovávat vaši hudbu, tak není od věci trochu připlatit, zvlášť za pohodlí. Ale i v nižší cenové relaci se dnes dají sehnat osvědčené produkty.

Co se týká studiových monitorů, tak tady je opět každá rada…ještě dražší.

Narozdíl od sluchátek je u studiových monitorů potřeba trochu řešit akustiku místnosti ve které pracujete, protože se bude promítat do toho, co slyšíte, jsou taky o dost dražší v pořizovacích nákladech. Jejich výhoda je v tom, že tak rychle neunaví vaše uši jako sluchátka, takže jsou daleko příjemnější na dlouhodobější práci. Taky jsou potřebné právě pro poslech nahrávek v reálné místnosti, protože ne všechno, co zní na sluchátkách dobře, bude znít dobře i z beden (a naopak).

Podle mě se do kvalitního monitorovacího systému vyplatí investovat, pokud budete chtít své nahrávky mixovat a masterovat. Jestli chcete pouze nahrávat a necháte další zpracování na někom dalším, tak studiové monitory ani drahá sluchátka nejsou tolik potřeba. Aspoň do začátku ne. Ostatně i profesionální zvukaři/inženýři používají pro referenční poslech repráky v autě, repráčky od počítače, domácí kino, atd…
O procesu práce se zvukem/nahrávkou se ale chci rozepsat v příštím článku, tam bych se na tohle téma rozepsal víc.

Pro úplný začátek vám ale stačí jedny či dvoje lepší sluchátka, bedničky od počítače a můžete směle začít.

 
6)doplňky


Jsou věci, které někteří autoři vynechávají, ale já je pro úplnost zmíním.

Sluchátkový mix
Pokud vaše zvuková karta nemá dva sluchátkové výstupy a chcete přitom nahrávat druhou osobu, tak budete muset přijít na způsob jak rozdvojíte signál ze zvukové karty, protože jinak budete mít velice stížený život.

Je určitě více řešení tohodle problému, ale já jsem si zakoupil sluchátkový mix do kterého vedu hlavní výstup ze zvuk. karty. Můžu tak výstupní signál rozpojit až na pět stereo výstupů

Samozřejmě se sluchátkovým mixem můžete zesilovat i nad nejvyšší zesílení zvukové karty, takže ho používám i pro zvukovou s kartu s dvěma sluchátkovými výstupy. Není to příliš velká investice a já nejsem natolik technicky zdatný abych přišel s nějakým jiným řešením. K mixu je potřeba dokoupit spojovací kabel mezi zvukovou kartou a samotným mixem. Můžete ale použít jakýkoliv mix, klidně i standardní – na živé zvučení. Sluchátkový mix se ale mnohem snáze přepravuje.

Kabeláž
Záleží kolik mikrofonů chcete používat najednou, ale budete potřebovat minimálně jeden mikrofonní kabel (XLR). Čím delší, tím lepší. Pokud hrajete na elektrický nástroj, tak už nejspíš vlastníte nástrojový kabel (jack-jack). Teď ho můžete použít třeba mezi kytarou a zvukovou kartou.   
Rád bych taky zmínil prodlužovací sluchátkové kabely. Není nic horšího než moc krátký kabel! Některé sluchátka mají také přibalený delší kabel, ale většinou nebývá nikdy dost dlouhý. Záleží ale co a koho chcete nahrávat.

Stojany
Další, co je celkem nezbytné, jsou nějaké mikrofonní stojany. K některým mikrofonům dodávají výrobci samotné držáky na mikrofon (zvlášť v případě kondenzátorových je často přibalena ona zmiňovaná klec, či pevná objímka). Některé stojany se dají koupit bez oněch držáků, takže se to nakonec vzájemně vyruší.

Příslušenství
Další nutná věc, zvlášť v tom případě kdy chcete nahrávat zpěv, je takzvaný POP FILTER. To je taková ta černá kulatá punčoška přes kterou zpívající zpívá.

Používá se, protože zabraňuje nárazům vzduchu na kapsuly mikrofonu. Pokud ho nemáte tak pak dost neprofesionálně. Rozhodně by tahle stovková záležitost neměla chybět ve vašem arzenálu, udělá dost velký rozdíl ve výsledku, dá se použít na všechny mikrofony a je téměř nesmrtelná. Pop filter je zkrátka nutnost.

Na posledním místě (kromě pořádného hrnku na čaj a kávu) bych rád zmínil korekce z malého (sluchátkového) jacku na velký (nástrojový). Jedná se o takovou maličkost, která se velmi ráda ztrácí a přitom je nepostradatelná. Doporučuji si jich pořídit co nejvíc, ušetříte si pár záchvatů vzteku. A nikdy tu proklatou věc nikomu nepůjčujte!

Hodně věcí z tohodle přehledu se dá možná půjčit třeba z vaší kapelní zkušebny (stojany, XLR kabely), nebo se vám již povalují doma (korekce).

Můžete tak snížit vaší počáteční investici o docela velké množství peněz. Tyhle věci se taky dají mnohem levněji sehnat po různých bazarech. Například některé starší stojany bývají mnohdy daleko stabilnější a pevnější, než nejlevnější stojany na trhu. A jestli je něco horšího než krátký kabel, tak je to padající mikrofon.


Výše popsané vybavení samozřejmě nebudete potřebovat všechno, pokud jste třeba kytarista, nebo jiný hudebník, který chce nahrávání používat pouze pro cvičení a nebude mít ambice zaznamenávat zpěv či celou kapelu. To dá rozum.V takovém případě si vystačíte s počítačem, zvukovou kartou a nástrojovým kabelem.

Na závěr si můžeme říct, že dnes může zvuk nahrávat téměř každý. Počáteční kapitál se může pohybovat od cca 5 000 do 20 000,- a to není zas tak moc, když si vezmeme, že jeden kvalitní činel stojí i víc než 10 000. Neříkám, že se nedá utratit mnohem víc a časem se to určitě stane (třeba akustické obložení,…), ale počáteční kapitál do malého studia se již nepohybuje v řádu sta tisíců a nemusí přesáhnout cenu amatérské bicí soupravy, či levnější kytary. A to je skvělý!

Jsme na konci. Doufám, že se vám článek líbil a že vám třeba pomůže, stejně jako mě pomohly jiné stránky. 

Dejte vědět jak se vám článek líbil a jestli pomohl. Jako vždy rád odpovím každý dotaz (ohledně hudby…ostatnímu příliš nerozumím;). 

Mějte se úžasně a uvidíme/uslyšíme se někdy příště.

Vítek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *